_______________________________________________________________________________

_______________________________________________________________________________

Říjen 2015

Největší chyby, které ženy dělají při komunikaci s muži.

23. října 2015 v 7:00 | Michaela Vančurová - 19 let |  Krasna.cz
Jsme přece něžné a křehké pohlaví, které si muži musí hýčkat, opečovávat a dělat pro nás, co nám na očích vidí. Jenže někdy ti chlapi vlastně ani neví, co po nich chceme. A kdo se jim nediví? Příručka: "jak pochopit ženu" ještě nevyšla a ani nevyjde, protože to by se musely vykácet všechny lesy na světě, aby vystačil papír.

Tak proč mi někdy říkáme opak, než si skutečně myslíme? Uvedu několik klasických příkladů.


"Nic mi není!"
Tváříš se jako kakabus, jsi evidentně nabručená, šíleně tě to žere a on se tě zeptá na tu pitomou otázku, jestli jsi naštvaná. Jasně, že jsi, ale odpovíš z nějakého záhadného důvodu, že nejsi. Chlap do hloubky nepřemýšlí. Jeho hlava nemá čas se zabývat tím, jestli je rozdíl mezi tím, co říkáš a faktem. Tak to nechá být, což tě samozřejmě naštve ještě víc. A bude to neřešit tak dlouho, než ho pleštíš papučí do gebule, aby si to uvědomil, i když možná ani pak nedojde k pochopení.

"Ne, klidně jdi, nevadí mi to."
Měli jste být po dlouhé době s přítelem sami, ale jemu napsali kamarádi, že chtějí jít kalit někam do města a on by tak nějak chtěl jít. Opatrně ti to říká a ty… jsi naštvaná, jasně že ano, protože ses těšila a nesneseš, že dá přednost zrovna dneska kamarádům. Neřekneš mu však, ať nechodí a on jde. Pak přijde domů celý rozjásaný, jaká to byla báječná pánská jízda a ty jen nabručeně hledíš a on to nechápe. Tak kde se stala chyba?

"Jak si mohl zapomenout na to, že jsme spolu 3týdny?!"
Tak už po asi stopadesátý. Kluci si nepamatují svátky tvých babiček, narozeniny tvojí kočky, výročí vás dvou (a už vůbec netuší, že se musí slavit každý týden) a tak dále… Pokud nechceš být zklamaná, připomínej mu to."

"Nejsem v tom tlustá?"
A právě při této otázce mu v hlavě proběhne několik úvah:
a) ano, skutečně nějak ztloustla
b) ale když ji to řeknu, tak se naštve
c) ale ona chce evidentně znát názor
d) ale za ten oheň na střeše mi to nestojí…
No tak, stejně chceš akorát slyšet, jak jsi krásná a hubená. Ušetři si takových otázek, jelikož kdybys opravdu ztloustla, nechtěla bys na to upozorňovat.

"Ale já jsem myslela, že…"
Myslet znamená h*vno vědět - to si zapamatuj. Často býváme zklamány hlavně proto, že očekáváme. Právě očekávání má za příčinu věčné zklamání. Proto raději otevři papulku a vše s ním diskutuj a nemaluj si nic tak, jak to není a nebude.

"Mám si koupit toten světle tyrkysový teplý lak s podtónem do šeda s lehkým šimerem nebo mám raději zvolit tento zelenomodrý lak studeného odstínu se třpytkami?"
Zřejmě se tvému muži tyto dva laky zdají úplně stejné, proto je naprosto zbytečné ho zahlcovat takto zbytečnými otázkami.

"JOOOO! To byl skvělej trojnásobnej orgasmus a nejlepší sex mého života!"
To sice říkáš, ale bohužel si myslíš opak a už jsi z toho zoufalá. Orgasmu při sexu zřejmě ani nikdy už nedosáhneš, pokud ho budeš předstírat. Tvůj muž si totiž bude myslet, že jsi spokojená a že se nemusí nějak jinak snažit a zkoušet nové věci. Lhát se někdy nevyplácí.

Napadá tě ještě nějaká věta, která vystihuje naše nepochopitelné chování k mužům?


(Hledala jsem nějakou tématickou fotku a narazila jsem na tuhle. Ach, ta nostalgie.)

Jak zhubnout skutečně rychle?

21. října 2015 v 7:00 | Michaela Vančurová - 19 let |  Hubneme!

My ženy jsme strašné, chceme všechno teď hned, nebaví nás zdlouhavé čekání a snažení. Teď má přijít nějaká mimořádná příležitost a najednou si uvědomíme, že potřebujeme RYCHLE zhubnout, protože jinak se nebudeme cítit ve vlastním těle dobře.

Nejsem příznivce drastických diet, proto rovnou říkám, že tento způsob hubnutí vám nijak zdravotně neuškodí. Za zdravé hubnutí se považuje 0,5kg za týden, pokud to bude víc, nejspíš se dostaví jojo-efekt, při čemž naše snažení bude k ničemu.
Spousta lidí řekne "ale vždyť jsi hubená, nepotřebuješ to…", jenže oni nežijí v tvém těle. Prakticky to nejdůležitější je, aby ses ty sama cítila dobře, poté tě bude dobře vnímat i tvé okolí. No táák, jsme ženy, potřebujeme se cítit prostě sexy!

1) Hodně pij!
Říká se, že hlad je převlečená žízeň. Pravidelné stravovací návyky jsou potřeba, ale pitný režim dvojnásob. Když vypiješ před jídlem sklenici vody, zabráníš tomu, aby ses pak přecpala.
Některé kouzelné tablety v lékárně ti slibují, jak zhubneš za týden 10kg a tak dále… Avšak pravá magie je, že se k nim také píše, že musíš HODNĚ pít. Je jasné, že pokud do sebe bude lít litry vody, nebudeš pak mít tolik hlad. Navíc je to tak trošku placebo.
Když mluvím o pitném režimu, rozhodně nemyslím nic slazeného, nejlépe poslouží pouze čistá voda, do které si můžeš třeba rozpustit hořčík nebo přidat citron.

2) Správný jídelníček!
Základem je samozřejmě ovoce (ale to pouze v dopoledních hodinách), zelenina a potraviny s vysokým obsahem vlákniny (celozrnné pečivo…). Maso nevynechávej, protože potřebuješ pro tělo nějaké bílkoviny (doporučila bych kuřecí maso, ale bez toho tučného - křupavá kůžička). Dále jsou povoleny samozřejmě ryby!
Menší porce jídla v pravidelných časových intervalech (6 jídel denně, při čemž nejdůležitější je SNÍDANĚ) pomáhají udržovat optimální metabolickou aktivitu, což je náš cíl.
A po kterých potravinách se hubne? Z ovoce je to grapefruit, hrušky, ananas, jablka,… Dále mandle a ořechy. Také rajčata, brokolice, červená paprika, zkrátka veškerá zelená zelenina.

3) Motivaci musíš mít neustále na očích!
Je nutné si připomínat, proč chceš vlastně zhubnout. Jistě budeš mít stavy, kdy si řekneš, že vlastně na všechno kašleš, vždyť o nic nejde. Proto se postarej, abys u sebe vždy měla nějakou zprávičku (nebo obrázek, na který koukneš), kterou si přečteš a pomůže ti to, nevzdat se svého cíle!



4) Vyhýbej se nezdravému!
Pokud víš, že půjdeš někam, kde se zhřešení neubráníš, nechoď tam. Tím myslím: žádné výlety do obchodního centra, kde se pak stavíte na oběd v KFC. Žádné chlastačky, protože alkohol má v sobě víc cukru, než si dokážeš představit! Buď na sebe tvrdá!

5) Nedovol si ani kostku cukru!
Určitě to znáš, řekneš si, že sníš JEN čtvereček čokolády a pak se neubráníš a vše splácáš na posezení. Co takhle týden bez sladkostí? Je to hec. Dáš to?
Tip: Co oči nevidí, to žaludek neláká. Postarej se o to, aby ti z očí zmizely všechny dobrůtky.
Tip 2: Když doma vůbec nebudou, nebudeš je moct ani sníst.
Tip 3: Zapomeň na pečení, protože i malé ochutnávání se počítá.
Tip 4: Nechoď nakupovat s prázdným žaludkem, pak koupíš vše, protože na vše budeš mít chuť. Drž se striktně seznamu.

6) Přeťápáváš se z nudy?
Někdy se prostě nudíme, nemáme co na práci, tak jíme a jíme různé blbosti. Zaměstnej své tělo i mysl.

7) Cvič 7krát týdně.
Bez cvičení to samozřejmě nepůjde a už vůbec to nepůjde, když si jednou za týden na půl hoďky zacvičíš, to rozhodně nestačí. Bude to chtít pořádně zamakat, a to sice 7krát týdně aspoň na 1hodinu. Abys žila skutečně aktivní život, tak je k tomu potřeba přidat i nějaký nenáročný pohyb (aerobní cvičení). Třeba jednoduchá chůze, procházky, chůze po schodech, jízda na kole…


A posledním tipem je určitě POZITIVNÍ MYŠLENÍ, jdi si za tím svým, nestresuj se, pokud se zpočátku neobjeví žádné výsledky. Chce to svůj čas… Rozhodně NEODKLÁDEJ své touhy na zítřek. Čím dřív začneš, tím lépe.

Kam s tahákem, aby nebyl objeven?

19. října 2015 v 7:00 | Michaela Vančurová - 19 let |  Krasna.cz
V dnešní době vynalézavost dětí ve škole zkrátka nezná hranic. Jsme schopni vymyslet opravdu neprokouknutelné skrýše, kam si našeho "pomocníčka" při testu schovat. Většina z nás však zastává stereotypní způsob taháků generace 21. století - mobily. Stačí si učební látku nafotit nebo přepsat do wordu a poslat na mobil, a je to!

Já pro tebe mám však několik tipů, které s mobilem úplně nesouvisí. Učitelé totiž moc dobře ví, jak nám naši miláčci=telefonky pomáhají a někteří jej vybírají před písemkou, jiní striktně nařizují odložení do tašek a pak střeží, jestli náhodou někdo u sebe ten mobil nemá. Navíc ty dnešní mobily jsou tak veliký, že schovat je bývá kumšt!


Vytvoř si svoji etiketu na flašku.
Mít na lavici láhev s vodou se na většině školách ještě povoluje a my skutečně vychcaní studenti si vytiskneme jednu takovou etiketu, do které schováme všelijaké vzorečky a slova, který si ani sám učitel nedokáže zapamatovat. Nalepíme a je to. Pod lampou je největší tma! Nebo si to nenápadně jen napiš mezi řádky na původní etiketě.


Taháček na pravítku.
Jednoduchý, ale spolehlivý fígl. Napiš si tužkou na pravítko tahák a uvidíš, že si toho nikdo nevšimne. Za prvé to jde špatně vidět a za druhé by to učitele ani nenapadlo!

Taháček na pouzdru.
Pouzdra/penály bývají různě pomalovány a popsány, že by se tam nějaký malý tahák ztratil.

Využij své ženskosti!
Co takhle starý dobrý tahák schovaný pod sukní? Vím jistě, že tam se ti učitelé dívat nebudou.

zdroj: humr.cz


Tahák do fyziky, matiky…
Vzorečky si můžeš napsat i na správnou stranu kalkulačky.

Speciální taháková propiska.
Dnes už se vyrábějí speciální propisky, z kterých se dá vysunout papír, na kterém můžeš mít napsané poznámky. Šikovná vychytávka.

Tahák napsaný na noze.

Jestliže si dáš nohu přes nohu, vyhrneš si trošku kalhoty, objevíš místečko, které čeká na popsání. Pak už jenom vždycky nakoukneš a schováš.
Taktéž si můžeš schovat tvého pomocníka pod dlouhý rukáv nebo mikinu, který jen vyhrneš a hned zase rychle schováš.

Taháky, kam se jen podíváš.
Pokud máš blízko sebe zeď, nástěnku, okno nebo prostě jen židli, na které před tebou někdo sedí. To všechno jsou možnosti, které můžeš využít.



I na lavici je spousta příležitostí.
Tužkou si jej můžeš napsat i zespodu lavice nebo na obal sešitu, pokud máte povoleno, aby vám věci zůstaly na lavici.

A nebo se to prostě můžeš naučit a nebudeš muset řešit, kam s tahákem. Tak co?


Jak být skutečně šťastná a v životě spokojená?

7. října 2015 v 7:00 | Michaela Vančurová - 19 let |  Krasna.cz
Nedávno jsem se zamyslela, proč tolik lidí na světě je nešťastných. Čím to je? Zpozorovala jsem u svého okolí, co člověk dělá špatně a jak by měl žít správný, spokojený a šťastný život.
Aneb pár překážek při cestě za štěstím.


1) Udělej si jednou za čas radost.
Člověk by si měl častěji dělat radost. Ať už je to relaxování v podobě sledování filmů, nákup nových hadříků nebo knížka či dobrá čokoláda. Žijeme jen jednou, tak bychom si to měli užít a ne se stále omezovat dietami, penězi, školou nebo prací. Jednou za čas to chce radost = pohon k zítřkům, aby se nám spokojeně žilo. Co by to bylo jinak za život?

2) Nestěžuj si neustále!
"Tohle mi vadí, tohle se mi nelíbí, toto je naprd, mám hroznej život, nikdo mě nemá rád…" Na všem je potřeba vidět něco pozitivního, jinak bychom se zbláznili. Přestaň si stěžovat (nikoho to nezajímá), protože nikdo to v životě nemá lehké a někteří jsou na tom mnohem hůř. Nauč se raději vidět to dobré, trošku optimistického pohledu do tvého života!

3) Zastav se v rušném dni.
Jednou za čas se pozastav. Nadechni se, posaď se, zavři oči a medituj. Zkrátka jen ty a tvé tělo. Mladí lidé si představují relax v podobě ležení v posteli a hraní na telefonu. Skutečný odpočinek však nastává, pokud si zhasneš, lehneš si, zavřeš oči a budeš chvíli sama se svými myšlenkami.
Tip: Choď na procházky, kdy si pročistíš hlavu, dodáš tělu pohyb a všimneš si věcí okolo, které pro tebe mohou být inspirací.

4) Prokrastinace? Určitě neschvaluji.
Známe to sice všichni, ale ne všichni z toho máme dobrý pocit. Základem je rozvrhnout si den tak, abys stihla jak práci, tak odpočinek. Zbytečně nepřepínej své síly a nedávej si za cíl něco, co nezvládneš (to určitě nemá cenu). Ale rozhodně pro tebe bude vhodný time managment, který ti pomůže zvládnout za 24h vše, co potřebuješ a ještě si u toho odpočinout a pobavit se.
Spousta lidí tráví život tím, že jsou příliš unavení, proto redukují činnosti na minimum, dělají jen to podstatné a důležité. Já to tak měla taky. Pořád jsem dělala míň a míň a síly nepřibývaly, ale naopak ubývaly. Není potřeba si odpírat radosti, síly máme víc, než vůbec tušíme.

5) Usmívej se :)
Tohle myslím nepotřebuje komentář. Usměvává budeš jednoduše krásnější a můžeš tak zlepšit den jen náhodně kolemjdoucím lidem. Všichni se mračí, tak buď výjimka.

6) Špatní lidé ze života fuč.
Lidé bývají nešťastní právě proto, že mají ve svém životě někoho, kdo jim štěstí nepřidává, ale ubírá. Neztrácej čas s někým, kdo si tě neváží, kdo tě trápí. Odstřihni ho! Nejprve to bude bolet, ale časem zjistíš, že je ti vlastně líp.

7) Je OK říct, že nezvládáš.
Na nic si nehraj, neskrývej své pocity, život je těžký a to je zatracená pravda. Hledej řešení, jak si jej ulehčit, nepřetvařuj se a přiznej to okolí… jistě v této Galaxii někde existuje vysvobození z toho mučení. Člověk není robot (to Čapek popsal v díle RUR dost jasně) bez citů, co zvládne všechno. Důležité je znát své hranice.

8) Nedrž se minulosti.
Život jde dál, čeká tě třeba pěkná budoucnost, tak proč se pořád zaobírat včerejškem. Každé ráno máš šanci začít nový den/život s čistým štítem a vše napravit a udělat tak, jak ty chceš.

Při sexu jsem otrokem?!

5. října 2015 v 7:00 | Michaela Vančurová - 19 let |  Zapřísáhlá grafomanka
Náš život se skládá z maličkosti, z nepatrných kousíčků malých zážitků, které se nám zaryjí do paměti a pokračují s námi na cestě životem dál. I z těchto detailů, které jsou pro celek nepodstatné, se tvoří naše osobnost. Stačí malé klopýtnutí a rázem je z nás povahově někdo jiný, než jsme plánovali zprvu být. Jenže jednou za čas přijde něco VELKÉHO. Velký kousek puzzle do naší skládanky. Ale je tohle naše tělo a duše schopna snést? Jsme zvyklý na malé vzestupy a pády, nepatrné pohyby… teď najednou přijde vlna tsunami, která nás zasáhne! Nezmění nás pomalounku a maličko, ale RÁZNĚ a RYCHLE. Aniž bychom to čekali, připravili se na to… aniž bychom to chtěli, je to tu! A většinou ve špatném úmyslu. Ale tyto velké kusy jsou důležité, ne důležitější než ty malé, ale taktéž důležité. Učíme se z nich. Bereme si z nich. A přestože je to těžké a bolí to… osud to zamýšlel. A my v budoucnu budeme vděčný za všechny tyto velké kusy, které nás naučily být silnější, lepší a vážit si toho, co máme, protože kdykoliv o to můžeme přijít.

Jedno se naší psychice musí pochválit. Jsme natolik dokonalý systém, že pokud se v našem životě odehraje zkušenost/událost, která nás zasáhne natolik bolestivě, odsuneme ji. Co my… naše mysl je odežene do našeho nevědomí. Psychologové tuto obranu naší duše nazývají disociace.

Freud zastával teorii, že nevědomí je vlastně takové "sklepení lidské bytosti" = smetiště či odpadkový koš, kam odsuneme vše nepotřebné, na co bychom nejraději zapomenuli. Toto místo je sice plné nepříjemných až zraňujících zážitků, zákazů, nad kterými naše vědomé já nemělo žádnou kontrolu, avšak je to také místo velmi užitečné a tvůrčí. Je to převážně zdroj naší inspirace (Co třeba spisovatelé? Čím horší vzpomínky, tím lepší knížky.) a hlavně síly. Získáváme větší odvahu a kuráž.
Ostatně do našeho nevědomí se silou vůle nedostaneme. Pouze prostřednictvím různých hypnóz, transu…

V osobním životě se toto odsouvání špatných vzpomínek můžu zrcadlit na příkladu traumatizujících vztahů (tím myslím OPRAVDU traumatizující). Po bolestivém rozchodu plném slz a výčitek… po nějaké době jednoduše vytlačíme z hlavy všechno špatné a zůstane jen to hezké. Začínáme přemýšlet nad tím, jak bychom se k němu vrátily, vždyť to bylo hezké. Pointa rozchodu však zůstává mimo nás nebo spíše uvnitř nás v té malé komůrce, ke které nemáme přístup.

Ne vždy totiž můžeme naši psychiku ovládat. Myslíme si, jaké svobodné vůle se nám nedostalo, při tom jsme tolik ovlivněni a tolik naučeni. Uvedu vám za příklad třeba mě samotnou (velmi osobní příklad bych řekla). Člověk, když je dlouho sám (tím myslím bez lásky, teenagerovsky řečeno single), na samotu si zvykne a naučí se ji brát jako jedno velké plus +. Nemusím se vázat, nemusím se zpovídat, můžu si dělat, co chci, mám hromadu času na své zájmy, může flirtovat, bavit se, starat se jen sama o sebe… tolik jsem hledala pro mé okolí plusy, aby pochopili mou samotu, až jsem sama sobě vnuknula pocit, že jsem vlastně ŠŤASTNÁ. Sama jsem tomu uvěřila, ne na oko, ale skutečně! Stejně tak nás může ovlivňovat okolí a milion dalších faktorů… nakonec to s tou naší svobodou nebude zas tak žhavý…
Sex. Ano, sex. V žádném případě se nedá mluvit o svobodné vůli, pokud je naše tělo plné vášně a nepopsatelných pocitů. Rozum jde stranou, na scénu nastupuje TOUHA. Vzdáváme se, poddáváme.

Když oči touhy jako přísný soudce
vám praví: Pojďte blíž!,
jak duše trne poděšena
tím zaslepeným srdcem, jež ji odstrčí a odejde
tak samo
jako náměsíčný bratr.

(Jules Supervielle - francouzský básník)
Líp bych sex nepopsala.


Co víc? Přála bych si být více svobodná, mít větší moc nad svými činy a svou myslí. Bohužel však jsem otrokem vlastního těla. Štve mě ta bezmoc, ale hádám, že ten, kdo nás vytvořil, věděl, co bude fungovat… a tohle zatím funguje.